Kmotřička Smrt

Detektivní kancelář Jestřáb uvádí:

Jela jsem z práce brzy domů… Hned po poledni… Na návsi jsem potkala naší divokou husu Amygdalu… Bylo to zvláštní… Nemá zrovna nejlepší orientační smysl, ale co tam „k sakru“ dělala? Vzala jsem jí do auta a když jsem vcházela na dvorek, cosi zlověstného viselo ve vzduchu… Všechna drůbež v jednom chumlu u vrátek… Počítám kuřata a nemůžu se dopočítat… Se špatnou předtuchou procházím zahradu… V jednom magickém rohu u plotu leží ztracené kuře. Je ho jen půl, jak na něm neviditelná šelma hodovala… Krev na listech je čerstvá… Zřejmě gurmánka… Vzala si to nejlepší-prsíčka, jatýrka… Hledám ještě jednoho dorostence – kohoutka Peruna a najdu ho schovaného za balíkem slámy… Jdu vykopat pod strom hrob kuřeti a přemýtám o pozemské pouťi… Už v létě mi liška odnesla krocánka Uraharu, přesně v době, kdy dosáhl slušné zmasilosti, ale rozum a zkušenosti, ještě nenabral… Dírou v plotě… Zbylo po něm pár pírek… Asi měla někde mláďata… Po chvíli se život na dvorku vrátil do starých kolejí… Perun vylezl z úkrytu, Amygdala na svůj oblíbený vršíček kompostu, odkud má přehled… Slepičky, husy a krůty vesele a bezstarostně hledají svoje živobytí nebo si dají labužnicky šlofíka, kde je jim právě libo… Kohoutci kokrhají…
Podzim je tady… Příroda se pomalu ukládá k odpočinku… Moje jezevčí nátura mě vede hloub do nory… Prozkoumat, jaké zásoby z letních dnů skrývá… Šelmy a predátoři naopak ožívají a využívají nepozornosti všech snivců… Možná ožívají i dravci a šelmy v nás… Třeba se rozkoukat v podzemních norách, možná tam na některou narazím… Á… Kdopak se to zrovna probudil? Ten roztomilý mrňousek kocourek Amor… Tak pojď drobečku, miláčku, chceš papat? Dáš si masíčko?