Pár dnů před dušičkama se mi zdál sen. V něm byl náš pan učitel aikida a vedl cvičební kroužek, který připomínal skupinu dětí na táboře… Oproti normálu, kdy nosí dioptrické brýle, které občas letí na žíněnku, měl snové fialové obroučky beze skel ve tvaru srdíček… Vypadaly dost dobře… Hráli jsme venku nějaké hry a cvičení. Nakonec jsme se učili posílat energii z jedné čakry do druhé – bylo to kouzelné a docela snadné… Energie putovala ve formě hustých barevných obláčků – červený, oranžový, zelený, modrý… Nakonec se pan učitel rozloučil s tím, že na další cvičení si budem muset počkat, protože není momentálně dovoleno cvičit… Zamával a šel… Druhý den mi přišel e-mail od reálného pana učitele, kde stálo, že se v nejbližší době tréninky nekonají… Odepsala jsem, že vím, ale že se rozhodně neflákáme…