Škola hlasového projevu aneb nebeští nájezdníci

Bydlím v kraji, kde lišky dávají dobrou noc. Za naší zahradou je louka lemovaná remízky a úvozovou cestou se starými listnáči… Cesta vede na kopec s lesíkem…. A všude nad krajinou se vznáší strážci éterného světa… Dravci – menší i velcí létavci – obyvatelé vzdušného prostoru… Káňata… Krásní, hrdí, respekt vzbuzující ptáci… Zdržují se v korunách vysokých stromů, pokud neplachtí vysoko na nebi nebo nehnutě nesedí v poli… Zdejší káňata moudře usoudila, že drůbež na našich zahradách je něco jako naservírovaná snídaně nebo obědovečeře… Za jasného slunného dne je nebe plné těchto plachtících bytostí horních světů, kteří se ale poznenáhlu střemhlav pouští k zemi se smrtícími pařáty a zobáky neminou cíl… A kořistí bývají bezstarostné přízemní hrabalky (všeho druhu)… V takových dnech se pak v pravidelných intervalech ze všech dvorků postupně ozývají poplašné zprávy husí a krůtí četnické čety, ohlašující nebezpečí shora… S mojí milou sousedkou občas také u sklenky probíráme strategii ochrany našich opeřených svěřenců (krom jiných důležitých vesnických událostí – o úmrtí hafanů aj.)… Nedávno jsme se radily, jak na ně a sousedka vytasila dobrou radu, která je prý osvědčená… Nejlíp dravce vyplašit, zahnat, pořádně mu vynadat, aby si to pamatoval jednou pro vždy a už se neukázal… Další den byl jako malovaný… Nesla jsem něco na chuť svým dvorním dámám – na velkém podnose, když tu všichni jednohlasně spustili povyk… Ohlédla jsem se a káně mi proletělo těsně nad hlavou a zcela bezostyšně předvedlo svůj kroužící smrtonosný vzdušný tanec přímo před mýma očima… Zakřičela jsem, zamávala tácem… Neochotně nedokončilo svůj výpad a odletělo… Zpětně jsem se zhodnotila, kterak jsem zvládla situaci a vyšlo mi 4-… Viděla jsem sama sebe, jak divným, mečivopištivým hlasem volám něco jako: „Di pryč ty hajzle… Jedeešš… Kšááá…“ s postojem, že odháním mouchu nebo vosu… Moc razantní ani přesvědčivý to nebylo… Jako bych se na chvíli octla ve zlým snu, kde se potkávám se svojí noční můrou a krom sípání nemůžu vydat hlásku, ani se pohnout… Tak jako obránce a ochránce slabých a nevinných se mám ještě co učit… Možná začnu trénovat hlasový projev k zastrašení nepřítele…