Faun

Nevěděla jsem to, ale moje drahé a nejmilejší bytosti Zahrady mají, krom tichého a nenápadného (teda v případě kohoutů a husíků-strážců místa, někdy pekelně hlasitého) společenství, které tady tvoří, ještě další důležité úkoly a mise v jiných světech… Například kocourek Aleškanič zároveň je Průzkumník a poslíček… Když se doma neobjeví několik dní, to právě coby Merkur nebo Hermes s křidýlky na sandálech putuje tunely, chodbami a branami mezi světy… Začínají nejspíš v rohu zahrady U hlohového a šípkového keře… Někde tam mizí… Zdálo by se – za myškou… Tuhle se neukázal kolik dní a překvapivě nepřišel sám, ten šibal někoho přivedl… Když se konečně za dveřmi ozvalo jeho mňoukání a já otevřela, všimla jsem si v čerstvém sněhu páru obtištěných kopýtek a mezi stromy v zahradě se mihnul rychlý stín… A ten mazaný kocour? Dělá jakoby nic… Spokojeně se natáhl do předsíně, blaženě přede, nic neprozradí… Za soumraku jsem zaslechla čarovný hlas flétny, vyšla jsem ven, ale nikde nikdo, jen kouzla stínů stromů… Zatím kocouří bratři vklouzli dovnitř, dvouhlasně předou a studí mě tlapkami.