Stmívání… Za oknem v koupelně nad vanou plnou horké vody… Je skrz něj vidět pohasínající večerní nebe, uspávajícím monotónně tlumeně dopadajícími dešťovými kapkami… Rozezní strunu někde uvnitř a skrze závoj času oživí chvíli u jiných oken jindy… Vzpomínky nebo skutečnosti… Sny?…
V babiččině pokoji, u tikajícího budíku… Tabulky v oknech drnčely, jak kolem projížděl večerní vlak… Vůně tolik známé důvěrné bezpečné chvíle… Neporušitelná, která se zdála věčná v bezčasí… Děje se to teď a teď tady… Kapky deště dopadající na okno znovu… Otevřou všechny dveře do pokojů, pokojíčků, dřevníků a domečků… Co měla bezpečná okna chránící naše těla, srdce, aby nás donesla do tohoto okamžiku… Okna bezpečně chránící naše těla před deštěm a chladem, propouštějící světlo dne a noci… Ale duše je volná, může putovat vesmíry, světy, oka-mžiky napříč časem a prostorem tam i zpátky… Těmi, co jsou i těmi, co teprve přijdou a dlít ve všech zároveň… Stačí jen projít Bránou snění… Do paralelního vesmíru, kde stromy a rostliny jsou strážci a zvířátka jsou duchovní mistři, průvodci na planetě Blaženosti…