Rubrika: odjinud

RABÍNDRANÁTH THÁKUR

Díkůvzdání

Ti, kteří kráčejí na cestě pýchy,
deptajíce lahodný život svými kroky,
poskvrňujíce něžnou zeleň země
svými krvavými šlépějemi,     

nechť se radují a díky tobě, Pane,
protože jim patří dnešek.     

Já však jsem povděčen, že můj
úděl je mezi pokornými, kteří trpí 
a nesou břímě moci, skrývají své 
tváře a dusí své vzlykání v temnotě.     

Neboť každý záchvěv jejich bolesti
vybil se v tajemné hloubce tvé noci
a každá urážka byla zahrnuta 
ve tvé veliké ticho.   

A jejich je zítřek.   

Ó Slunce, ozař svým východem 
krvácející srdce, rozkvétající jitřním
kvítím a sežehni hýření při pochodních
pýchy v popel.

RABÍNDRANÁTH THÁKUR

Píseň poraženého

Můj Pán mi přikázal, když jsem stál u cesty,
abych zpíval píseň Porážky,
neboť ona je nevěstou, jíž se tajně zaslíbil.

Temný závoj skrývá její tvář před davem,
avšak klenot hoří na jejích prsou v temnu.   

Den ji opustil, ale Boží noc jí slouží 
s rozžatými lampami a květy zvlhlými rosou.   

Ona mlčí, sklopivši oči; odešla
ze svého domova, ten nářek, který
sem zanáší vítr, přichází z jejího domova.   

Avšak hvězdy zpívají věčnou píseň lásky
před její tváří, zněžnělou studem a bolestí.     

Dveře v osamělém pokoji se otevřely,
ozvalo se volání a srdce temnoty 
se chvěje před nadcházejícím setkáním.

Květy z mých zahrad

KAREL ORT, BOHOSLOVEC

Nocturno.

Již se stmívá – noc tichá –
nebe plane světlem hvězd –
pták již dřímá – listí vzdychá –
v duši mé klid blahý jest.

Nebem spěje měsíc v svitu –
záplava hvězd po širu
a má duše v vděčném citu
chválí Pána Vesmíru.

Kamsi výš má duše vzlétla
v říši míru – v lásky svět –
a zas šťastna – blahem vzkvétá –
pokorou se chvěje ret.

Již se stmívá – noc je tichá –
nebe plane světlem hvězd –
pták již dřímá – listí vzdychá –
v duši mé však klid jen jest