Návštěvník

Sobotní ráno a jarní den jako malovaný… Vyšla jsem ven, potěšit se se všemi milými obyvateli zahrady… Slepičkám jsem vyměnila podestýlku za čerstvou – z léta vonící slámu… Když jsem odvážela tu starou, vyplašila jsem v sadu tichého návštěvníka. Chatrný dřevěný plot poskytl diskrétní vchod, kterým ho zahrada pozvala na hostinu… Mladý jelínek se pásl a pochutnával si na hromádkách podzimních jablek, prostřených pod stromy… Zahlédl mě a v úleku vyběhl přímou cestou ven, jenže netrefil správný východ… Půlka těla prošla, ale druhá už ne… A tak se ocitl zaseknutý v plotě, který mu po chvíli už nedovolil ani zmítat se a kopýtky hrabat do prázdna… Po chvíli zůstal jen odevzdaně se skloněnou hlavičkou, přijímaje osud. Musela jsem povolat sousedy a společnými silami jsme naříkajícího jelínka s chlupatými parůžky, které vyrůstaly jako čerstvé větvičky stromu a velkýma obsidiánovýma očima, vyprostili ze zaklínění… Bylo třeba vyrazit plaňku v plotě. A náš jelínek, pokulhávaje, s lehkými šrámy, odběhl zpátky do širého světa… Mezitím kocourek Monte chytil myšku a šťastné dvorní dámy se koupou v záplavě životodárných paprsků slunce…

Faun

Nevěděla jsem to, ale moje drahé a nejmilejší bytosti Zahrady mají, krom tichého a nenápadného (teda v případě kohoutů a husíků-strážců místa, někdy pekelně hlasitého) společenství, které tady tvoří, ještě další důležité úkoly a mise v jiných světech… Například kocourek Aleškanič zároveň je Průzkumník a poslíček… Když se doma neobjeví několik dní, to právě coby Merkur nebo Hermes s křidýlky na sandálech putuje tunely, chodbami a branami mezi světy… Začínají nejspíš v rohu zahrady U hlohového a šípkového keře… Někde tam mizí… Zdálo by se – za myškou… Tuhle se neukázal kolik dní a překvapivě nepřišel sám, ten šibal někoho přivedl… Když se konečně za dveřmi ozvalo jeho mňoukání a já otevřela, všimla jsem si v čerstvém sněhu páru obtištěných kopýtek a mezi stromy v zahradě se mihnul rychlý stín… A ten mazaný kocour? Dělá jakoby nic… Spokojeně se natáhl do předsíně, blaženě přede, nic neprozradí… Za soumraku jsem zaslechla čarovný hlas flétny, vyšla jsem ven, ale nikde nikdo, jen kouzla stínů stromů… Zatím kocouří bratři vklouzli dovnitř, dvouhlasně předou a studí mě tlapkami.

XXXXXXX

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX