Bílá slepička seděla dlouho na pěti vajíčkách… Večer se vyklubalo černé kuřátko, seděla dál na vajíčkách celý další den… Ráno jsem jí našla mrtvou s chladnoucím kuřátkem pod křídlem… Mělo zavřené oči jako jeho navždy spící maminka, ještě dýchalo… Ale už se nechtělo probudit k životu… Držela jsem ho v dlani a pak jsem ho položila do kožíšku předoucího kocoura, než vydechlo naposledy… Tak jen na krátkou chvíli zavítalo na tento svět… Je pro mě těžké přijímat každé setkání s duší, srdcem dalších bytostí zde jako dar Života, který nám nepatří… Nemůžeme určit čas ani místo, kde se to stane, kdy to nastane a kdy skončí… Můžeme jen ustoupit Tvůrci, přijmout, poděkovat… Tak děkuji za každý okamžik prožitý v blízkém setkání duší a srdcí… Chvilku to tu je a chvilku není…