Děti Země… Hermes a Luna. Narodili se v noci na 29. 4., jako můj nejstarší syn. Jsou to dvě roztomilé chlupaté kuličky, jejich maminkou je moje drahá psí přítelkyně Lili. Je kouzelné pozorovat tu energii, radost, s jakou poznávají, zkoumají, okoušejí svět všemi nástroji smyslů, kterými je Prozřetelnost vybavila u vstupu do Brány Zapomnění, kterou každá bytost musí vejít skrze tlukoucí srdce, s prvním nádechem a dotykem se zemí… I Pán času, když je tady vítá, propadne jejich kouzlu a ztratí se v nadšení a dovádění štěněčích her i únavou sladkém oddychování… Než zas nabyde vlády, zvážní a chopí se neúprosně svých přesýpacích hodin… Ale to bude až za Dlouho – stejně dlouho, jak trvá průzračně studánkově čistá a osvěžující, sama sebou naplněná, čirá radost z bytí… I kocourek Monte v údivu nad těmi ranečky štěstí a nevinnosti, na chvíli přestal bohorovně příst…