Černé kuřátko Holly, které přišlo na tento svět v náručí umírající maminky, se nakonec rozhodlo zůstat… Vrátilo se od Druhého břehu, kam mířilo v prvních chvílích a ač maminku ještě dlouho do noci volalo, nakonec se upokojilo. Stalo se součástí velké rodiny našeho společenství… Naslouchaje vnitřnímu Hlasu, stará se o sebe, zobe, čistí si peříčka, prozkoumává okolí, hraje si se štěňátky a kocoury… Nebojí se použít ostrý zobáček a už mu roste hřebínek – jako příslib budoucího rytíře…
Housátko Glori mělo na začátku štěstí víc. Má oba pečlivé rodiče Petúnia a Gabrielu…dokonce tetu, divokou husu Amygdalu. A tak je od prvního dne, co se vyklubalo z vajíčka, zahrnuté veškerou láskou a ochranou blízkých svého druhu… Taky je to maličká žlutá kulička, jemná jako chmíříčko, držící se nohou svých kolébajících se rodičů, překonávající všechny nástrahy velkého světa, kde i kámen, vysoká tráva nebo temně žhnoucí přimhouřené kočičí oči představují tvrdou překážku v kontrastu s jeho ztělesněním křehkosti, měkkosti, zranitelnosti…
Přejme jim oběma šťastnou pozemskou pouť… Co vy na to, kocouří bratři?