Zahrada se pomalu zahaluje večerním pláštěm… Slunce zapadlo, na nebi nad obzorem ještě trocha pohasínajícího světla a cáry mraků, které zešedly… Tanec jepic, přelet opozdilých vlaštovek… Zesilující chorál stromových kobylek ze všech stran… Tu a tam tlumené štěbetání hus ze sousedství, které se ukládají k spánku, omamná vůně květů letního večera, okřívající chladivou rosou…
Sedím na terase, zavírám knihu s rozmazanými písmenky, jejichž smysl, s ubývajícím dnem a jeho snem, zaniká… Před očima se mi rozkmitala světélkující energie nadcházející noci s jejími vlastními pravidly, časem, ději… Psíci mi na klíně slastně oddychují. Zachumlám se víc do deky… Abych poděkovala odcházejícímu dni a přivítala blížící se noc… Kocouři se zatím, vlivem roušky padající temnoty, mění z rozkošnických domácích peciválů na nebezpečné a záludné šelmy, číhající nelítostně na svou kořist v zahradě plné stínů….
A já?… Těším se na další snová dobrodružství Za zrcadlem…