Draci mezi námi

Nejmenší moje černá hedvábnička Večernice se celý den neukázala venku… Když konečně vyběhla na zavolání, chovala se jinak – přešlapovala, jakoby jí pod nožkama hořelo a honem zpátky… Uvnitř kurníku si udělala hnízdečko a seděla na vajíčkách. Další dny už nevycházela vůbec, plně pohroužená ve své důležité poslání… Krůta Justýna snesla několik bílo-růžově kropenatých špičatých vajíček… husa Gabriel zas pár velkých bílých… jejich ochránci – krocan Albus a houser Petúnie se jednoho ještě mrazivého rána střetli v lítém boji… za vydatné hlasové podpory zbytku dvořanů… Bojovali jako dva draci… zmítající se uprostřed bíločerné bouře peří… hlavně Petúnie mával a tloukl kolem sebe křídly, „zakousnutý“ do mohutné Albusovo hrudi… ten mu nakonec uštědřil pár řádných klobanců svým mohutným orlosupím zobanem… Nakonec jsem musela zasáhnout a „kluky“ rozehnat… Po ukončení boje se všichni vrátili zpátky ke své oblíbené činnosti… kohoutek Kubík zas vesele prohání Peruna… slepičky kontrolují každý kousek půdy… hrdličky, hejna vrabců, kosů a špačků v keřích a korunách stromů oslavují příchod nového slunce, jara, života… A kocouří bratři si poklidně čistí jiskrné kožíšky…