Blahoslavená noci

Miluju noc, tmu… Už od dětství… Stejně jako různé králičí i jezevčí nory – tmavé podzemní úkryty… Se soumrakem sestupuje bůh Hypnos a na vše sesílá milosrdný spánek… Hypnos má bratra – dvojče a to je bůh smrti Thanatos… Moje duše v noci okřívá… Když svět zmizí, ponoří se do bezčasí původního Stvoření… Zmizí vše… Zůstává jen bod vědomí obsažený v dechu – nádechu a výdechu… Chladný čerstvý noční vzduch, ostrý jako břitva… Dál jen ticho… Spočívám ve tmě tmoucí, všeobjímající laskavé bezpečné náruči – lůně Boha-Matky… Nemůžu se nabažit toho obrovského tmavého prostoru s miliony blikajícími světy, jen latentně obsaženými v jiskřící temnotě… Vše je nadosah – jako je to v pohádce – jen pomyslím a jsem tam, kde si přeju… Tvoření i zanikání světů, dějů, příběhů… Kdekoli mohu být i nebýt… Blažený čerstvý vzduch – nádech – výdech – božský spánek – bdění… Vědomí tvůrce… Snění… Můžu si vybrat z tisíce snů… Světů, životů… Nebo nic, jen se nechat hýčkat laskavou náručí Boha-Matky… Ó, požehnaná dobrotivá tmo – noci, temnoto… Bezčasí snění… Nakonec kohoutí píseň přivolává duši zpět – ohlašujíc příchod nového dne – snu světa… Sladká hodinko před úsvitem – ještě mě zahal svým tmavomodrým jiskrným pláštěm… A zakryj obrysy světa…