Inspirace

Letní sobotní ráno

…nad šálkem zeleného čaje. Svěží chladivý vánek s vůní podzimu… Zahrada šumí, šeptá, vypráví… Křídly kobylek, motýlů, much a včel, listy stromů… Odevšad se pravidelně ozývají kohoutí zpěvy, vysoko na nebi v kruzích plachtí káňata… Na slunci meditují kocouři, štěňata, slepičky i husy… Všichni ponoření do té chvíle…I já jsem očarovaná kouzelnou mocí-každého nádechu… Vítr mi přivál tolik jako pavučinka jemných a takřka nezachytitelných, vzápětí se rozplývajících, zpráv, příběhů, obrazů… Zabalených do vůní a zvuků léta… Tak se nechávám jimi prostupovat, proměňovat… Na všem cítím dotek Boží dlaně a zapomínám při tom na sebe…

Holly a Glori

Černé kuřátko Holly, které přišlo na tento svět v náručí umírající maminky, se nakonec rozhodlo zůstat… Vrátilo se od Druhého břehu, kam mířilo v prvních chvílích a ač maminku ještě dlouho do noci volalo, nakonec se upokojilo. Stalo se součástí velké rodiny našeho společenství… Naslouchaje vnitřnímu Hlasu, stará se o sebe, zobe, čistí si peříčka, prozkoumává okolí, hraje si se štěňátky a kocoury… Nebojí se použít ostrý zobáček a už mu roste hřebínek – jako příslib budoucího rytíře…

Housátko Glori mělo na začátku štěstí víc. Má oba pečlivé rodiče Petúnia a Gabrielu…dokonce tetu, divokou husu Amygdalu. A tak je od prvního dne, co se vyklubalo z vajíčka, zahrnuté veškerou láskou a ochranou blízkých svého druhu… Taky je to maličká žlutá kulička, jemná jako chmíříčko, držící se nohou svých kolébajících se rodičů, překonávající všechny nástrahy velkého světa, kde i kámen, vysoká tráva nebo temně žhnoucí přimhouřené kočičí oči představují tvrdou překážku v kontrastu s jeho ztělesněním křehkosti, měkkosti, zranitelnosti…

Přejme jim oběma šťastnou pozemskou pouť… Co vy na to, kocouří bratři?

Dar za dar

Bílá slepička seděla dlouho na pěti vajíčkách… Večer se vyklubalo černé kuřátko, seděla dál na vajíčkách celý další den… Ráno jsem jí našla mrtvou s chladnoucím kuřátkem pod křídlem… Mělo zavřené oči jako jeho navždy spící maminka, ještě dýchalo… Ale už se nechtělo probudit k životu… Držela jsem ho v dlani a pak jsem ho položila do kožíšku předoucího kocoura, než vydechlo naposledy… Tak jen na krátkou chvíli zavítalo na tento svět… Je pro mě těžké přijímat každé setkání s duší, srdcem dalších bytostí zde jako dar Života, který nám nepatří… Nemůžeme určit čas ani místo, kde se to stane, kdy to nastane a kdy skončí… Můžeme jen ustoupit Tvůrci, přijmout, poděkovat… Tak děkuji za každý okamžik prožitý v blízkém setkání duší a srdcí… Chvilku to tu je a chvilku není…